Jmenuji se Arlinda Mjekiqi, jelikož jsem tak trochu půl na půl. Moje maminka je Češka a táta pochází z Kosova.
Nicméně jsem se narodila v Českém Těšíně v porodnici do vody. Možná proto miluji léto a koupání ve vodě. V Těšíně jsem strávila 20 let mého života a z toho 7 jsem prožila v Těšínském divadle, kde jsem začínala v pohádkách, a pak jsem byla jako externista i ve večerních představeních.
Právě tehdy jsem se zamilovala do celého procesu divadla a herectví. Neskutečně mě bavilo a naplňovalo se připravovat, líčit a oblékat do kostýmů, ale nejvíc mě bavilo pracovat na nějaké roli a zkusit se do ní vžít a prožívat její příběh, který pak předám divákům. A tak jsem se přihlásila na Konzervatoř, ale bohužel - nebo bohudík? - se na mě štěstí neusmálo.
Šla jsem tedy studovat školu, kterou jsem měla téměř vedle domova - hotelovku. Fakt mě to nebavilo, ale …, a když jsem přišla s tím, že chci na vysokou a představila jsem si, že budu další roky trpět někde, kde mě to nebaví, tak se nade mnou zase objevil otazník jménem divadlo a herectví.
A tak jsem se přihlásila na VOŠ hereckou. A tady se právě dostávám k tomu "Bohudík". Protože to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Tolik zkušeností, které jsem za ty 3 roky nasbírala, to je pro mě neuvěřitelný úspěch. Kolektiv, ve kterém jsem se octla a pedagogy, kteří mě vedli, to už je navždy a je to něco velmi vzácného. 3 roky pod vedením Diany Šoltysové a Martina Vokouna mě posunuli v profesním životě opravdu daleko. Teď, když už to mám úspěšně vystudované, mohu tedy říct bohudík. A já tedy pokračuji ve svém snu dál, teď konkrétně v Divadle POHÁDKA, vlastně s Divadlem Pohádka … a už se těším, kam povedou mé cesty, a jakým směrem se bude ubírat můj profesní a osobní život.
Vždycky jsem chtěla umět akrobacii, nicméně na to nemám proporce, a navíc se bojím, že se mi něco stane. Ale ano na tohle jsem vždy chtěla mít talent.
Největší strach mám ze ztráty nejbližších.
Mít kolem sebe lidi, které miluji, a kteří mě podpoří. Mít velkou rodinu a práci, která mě baví.
Asi náladovosti a urážlivosti.
Faleš a lhaní.
Nejraději bych žila v Turecku nebo v Kosovu, ale tam bych nemohla nejspíš dělat divadlo. A tak bych asi ráda žila v Česku, ale chtěla bych mít prázdninový byt někde u moře.
Ve spánku, ať o tom ideálně nevím a nemusím trpět.
Pro mě je každá žena, která něco dokázala (úspěch v kariéře, rodinný život), hrdinka. Ale největší je moje babička a mamka, které mě vychovaly a každý den se potýkají s nelehkými problémy a zvládají to na jedničku.
Podobně jako u žen, si myslím, že obecně každý člověk, co zvládá životní problémy statečně, tak je hrdina. Můj děda, který napomáhal s výchovou mě a mé sestry, a vždy nám se vším poradil a pomohl nám.
Někdo to rád blond nebo Scary movie.
Upřímnost a otevřenost.
Hitlera
Hnědá
Asi růži, ale miluju šeříky (jenže to není kytka haha)
Že tady pro mě jsou nonstop, trpí moje nálady a naslouchají mi.
Dovolená nebo koukání na turecké telenovely.
Ženy jsou fakt neuvěřitelné. To, co všechno zvládají, je neskutečné. Vážím si toho, jak jsme statečné, i když se s námi život kolikrát nemazlí.
Když se dokážou postarat o rodinu a váží si své ženy. Navíc si moc vážím toho, když mají dobrý vztah se svou rodinou.
Když jsou to chyby, které se moc neopakují a jsou udělány například v afektu nebo pod emocemi nebo nevědomky.
Když je někdo sobecký a lže. Jo a když se mi nedaří.
Kámo, prostě, hele. Takhle jsem se dlouho nezasmála.
Dobrý, teď jsem fakt šťastná.
Čas rány hojí.
Cesta na nějakou super dovolenou.