Jmenuji se Anna Faldusová. Jsem původní LysonadLabanka, co následovala svůj sen a stala se herečkou. Můžete mě vidět hrát v Žižkovském divadle Járy Cimrmana nebo v divadle Debut, ale hlavně v pohádkových inscenacích Divadla Pohádka!
Vystudovala jsem Voš hereckou v Praze pod taktovkou Martina Vokouna a Diany Šoltýsové. S nimi jsem si vyzkoušela práci s veršem, klasickým i moderním textem a zahrála jsem si v inscenacích Kytice, Noc bláznů, Strýček Váňa nebo Chaos.
Několik let jsem se věnovala thajskému boxu, od dětství také ráda sjíždím řeky na kánoi a moje relaxace je výroba keramiky a loutek.
Dříve jsem pracovala ve školkách a v létě jezdím jako vedoucí na dětských táborech. Práce s dětmi mě totiž naplňuje, nejvíc mi na ní imponuje neustálá improvizace. Baví mě čtení, neautorské i autorské, protože se věnuji i psaní básní, pohádek a povídek.
Chtěla bych mít talent na kreslení a malování, vždycky jsem obdivovala malíře a jejich jistou ruku.
Největší strach mám z mořských hlubin a z velkých ryb. Přitom jsem vodní znamení…
Dokonalé štěstí podle mě spočívá v klidu v duši, plném žaludku a lásce rodiny a přátel.
Ráda bych se zbavila toho, že se až přespříliš obávám, abych nevypadala hloupě.
Nejvíce mi na ostatních vadí sebestřednost.
Nejraději bych žila někde v teplíčku u moře, kde bych mohla koukat na kouzelné západy slunce.
Zemřít bych nechtěla, ale když bych si musela vybrat, umřela bych v klidu ve spánku ve své posteli.
Mojí ženskou hrdinkou je moje maminka a moje sestra, které obě považuji za jedny z nejsilnějších a nejsrdečnějších lidí.
Mým mužským hrdinou je sir Nicholas Winton.
Film, na který koukám neustále dokola je Pan prstenů nebo Harry Potter.
Moje nejtypičtější vlastnost je zřejmě srdečnost a smysl pro spravedlnost.
Kterou historickou postavu nesnáším? To je těžké… Ale vybrala bych kteroukoliv, která má na svědomí, že lidi pod jejich rukou trpěli.
Má nejoblíbenější barva je růžová.
Z květin mám nejraději mám kopretiny.
Na svých přátelích si vážím nejvíce toho, že nesoudí ostatní.
Mojí skromnou radostí je čokoláda.
Nejvíce si u ženy vážím toho, když se za sebe umí postavit.
U muže si vážím rozvahy a klidu.
Největší pochopení mám pro chyby, které jsem sama udělala.
Ze všeho nejvíc mi vadí krutost.
Nejčastěji používám výplňová slova, jako prostě, hrozný zlozvyk.
Momentální stav mojí mysli je strach z budoucnosti a vděčnost za současnost.
S pokorou, ale vervou.
Má nejoblíbenější cesta je ta po rovině.